Plná moc - Překlad – Švédský jazyk
Hledáte překladatele švédského jazyka? Jste na správné adrese!
Objednejte si odborný překlad u nás, aniž byste museli někam chodit.
Pro kalkulaci překladu zdarma prosím zašlete e-mail s překladem. Kalkulaci dostanete zcela zdarma nejpozději do jedné hodiny. Nebo můžete využít našeho kalkulačního formuláře.
Přeložíme vám plné moci rychle a kvalitně i s úředním razítkem (soudním ověřením).
OBJEDNEJTE SI KALKULACI ZDARMA
Nabízíme tyto služby: překlady, soudní překlady neboli úřední překlady, korektury a tlumočení
Konkrétně: běžný překlad plné moci z/do švédštiny, soudní překlad plné moci z/do švédštiny (úřední překlad plné moci z/do švédštiny), korekturu plné moci z/do švédštiny.
Pro více informací ohledně našich překladů přejděte na úvodní stránku kliknutím zde:
PŘEKLADY S.R.O. – ÚVODNÍ STRÁNKA
Přeložíme vám plná moc do švédštiny nebo z švédštiny. Jsme schopni zajistit rovněž překlad plné moci do:
ukrajinštiny, němčiny, maďarštiny, italštiny, ruštiny, španělštiny, francouzštiny, polštiny a do dalších jazyků z naší nabídky.
Švédština
Švédština (zvuk svenska) je severogermánský jazyk, kterým mluví okolo 10,5 milionů lidí především ve Švédsku a části Finska, hlavně na pobřeží a na Alandech. Je vzájemně srozumitelná s norštinou a v menší míře též s dánštinou.
Švédština je indoevropský jazyk, který patří do severogermánské větve germánských jazyků. Spolu s dánštinou a bokmålem (jedna z variant norštiny) se řadí mezi východoskandinávské jazyky, zatímco norština (resp. varianta označovaná jako nynorsk), faerština a islandština se řadí mezi západoskandinávské. Toto rozdělení vyplývá z fonologických rozdílů, které mají základ již v době nářečního štěpení staré severštiny.
Jiné rozdělení řadí švédštinu spolu s dánštinou a norštinou mezi kontinentální skandinávské jazyky, které mají v současnosti charakter analytických jazyků. Ostrovní skandinávské jazyky (faerština, islandština) si uchovaly charakter flektivních jazyků.
Švédština se vyvinula ze staré severštiny (fornnordiska), kterou se hovořilo přibližně v letech 200–800. V 9. století se začala rozlišovat na západní (Norsko, Island) a východní (Švédsko, Dánsko). Ve 12. století se začala odlišovat dánská a švédská nářečí. Od 13. století se hovoří o staré dánštině a staré švédštině. Během středověku byly tyto řeči silně ovlivněny dolnoněmčinou.